Linka seniorů v roce 2021 zaznamenala třikrát víc hovorů v souvislosti s duševními potížemi

Seniory k telefonátu na linku telefonické krizové pomoci nejčastěji vedly duševní potíže a osamělost. S příchodem pandemie se toho na Lince seniorů 800 200 007 proměnilo mnohem víc – volající se na tým krizových interventů začali obracet s otázkami spojenými s nařízením vlády, očkováním i strachem z nemoci nebo úmrtí blízkého.

„Doslova alarmující je nárůst výskytu referovaných duševních potíží, stejně tak je významný nárůst volajících, kteří hovoří o ztrátě smyslu života a sebevražedných úvahách či volají ve chvíli započatého sebevražedného pokusu,“ hodnotí uplynulý rok Kateřina Bohatá, vedoucí Linky seniorů.

Deprese a další duševní potíže byly v roce 2021 předmětem 2 326 hovorů. O rok dříve to bylo 722 telefonátů. Jedním z nejčastějších témat zůstává osamělost seniorů, která se týkala 5 092 hovorů. Výrazně narostlo množství telefonátů, ve kterých senioři zmiňovali sebevražedné myšlenky, ze 154 číslo v roce 2021 stouplo na 322 hovorů.

Epidemiologická situace přinesla na Linku seniorů řadu výzev – nutnost posílit tým, rozšířit jej o dobrovolníky a více o něj pečovat. “Zásadní bylo také zajistit, aby všichni pracovníci i dobrovolníci na dobrovolnické lince měli co nejaktuálnější informace – především v rámci protiepidemických opatření či očkování, kde se změny často děly ze dne na den”, doplňuje Bohatá. Paralelní dobrovolnická linka pomáhala seniorům s registrací na očkování a ve spolupráci se Skauty zajišťovala dobrovolnickou pomoc ve všech regionech.

Modelové příběhy z Linky seniorů

Samota na samotě i ve městě

Pán ze samoty v Novohradských horách si volá o radu. Zemřela mu žena, se kterou žili jeden pro druhého. Společně vychovali dvě děti, které dnes mají vysoké školy, dobrou práci a vlastní rodiny. Je na ně hrdý. Přes den ho zaměstná chalupa, pes a zahrada. Ale když se začne smrákat, padne to na něj jako deka. Ví, že by neměl být smutný, ví že by si měl najít nějakou zábavu. Ale připadá si zbytečný. Všechno je zbytečný. Děti mu říkají, ať se odstěhuje za nimi. Ale do města? Aby tam byl stejně sám, protože oni jsou celý den v práci? Byl u nich pár dní, když žena zemřela. A bylo to strašné. Nemůže jim to říct, byli by smutní. Ale být sám v úplně cizím světě, to je horší než být sám doma. Opravil sekačku, myslel si, že se to ani nepovede. Povedlo. Ale ani z toho nemá radost.

Vlastně ji trochu cítí až když mluví s pracovnicí linky. Přichází spolu na to, že mu nejvíc chybí takové obyčejné každodenní sdílení. „Víte, já když se ráno probudím, já se musím napít a musím chvíli zpívat. Když nemluvím půl dne a pak náhodou přijde pošťačka, já mám jazyk nalepený na patro a nemůžu ji ani pozdravit“.

Když před tíživými myšlenkami nejde utéct

Za okny pracovny Linky seniorů se stmívá. Volá senior, popřeje hezký podvečer a řekne váhavě: “Můžu s Vámi jen chvíli mluvit? Nějak to na mě dolehlo…” Pracovnice linky nabízí možnost mluvit o tom, co je pro volajícího důležité. Mluví spolu o tom, jaký prožil volající den. “Zní mi to, jako že máte za sebou dneska pořádný kus práce, zasloužíte si odpočinek", říká pracovnice linky. A volající se rozpláče. Odpočívat teď totiž vůbec nedokáže. Vždycky když usne, začnou se mu zdát noční můry. Večery jsou podobně nepříjemné. S tmou přichází i těžké myšlenky. “To je dobře, že jste dokázal zvednout sluchátko a zavolat, když se blíží večer. Musí být náročné být na těžké myšlenky sám.” – “Víte, to je taková hrůza, že vám to nechci říkat. Sám si někdy říkám, že jsem asi už úplný blázen”. – “Obáváte se, že kdybych slyšela, co za myšlenky vás napadá, nebyl byste se mnou už nadále v bezpečí? Tento hovor je anonymní. A já vím, že nemůžeme zařídit, aby nás myšlenky nenapadaly. Ale můžeme určit, kterým z nich přikládáme důležitost a které necháme jen odplynout. A říci je nahlas pomáhá získat nad nimi převahu. Pojďme i těm vašim myšlenkám dát patřičný prostor a říci si, které jsou pro vás užitečné a které ne.” Říci nahlas ty nejčernější myšlenky vyžaduje odvahu, ale také to přináší úlevu. Volající mluví o tom, jak s večerem vidí vše černě, nic nedává smysl, jak ho napadá, že by už na světě neměl být, že by se všem ulevilo, ale je to opravdu tak? A bylo by to dobře pro něj? Byla by to úleva. Ano, bolest duše je velké utrpení. A není vidět. Ale stejně jako zlomená noha potřebuje sádru, tak bolavá duše si zaslouží péči. “Když o tom spolu mluvíme, mám dojem, že je to snesitelnější...”

Když úzkost přeroste

Volá žena, zadýchává se, obtížně se jí mluví. Tíží ji samota, má úzkosti kvůli z onemocnění covidem-19, cítí strach z očkování, neví kudy kam, cítí se být v pasti… Pracovnice linky říká, že to napětí úplně slyší, že to musí být k nevydržení, být tak dlouho pod tak obrovským tlakem. Seniorka popisuje, jak silný ten strach je, jak ho cítí v těle, svírá jí hrdlo, zatemňuje myšlení, někdy se chvěje po celém těle, má strach, že omdlí, motá se jí hlava. Nikdy předtím se jí to nedělo. Přišlo to až loni na podzim, když byl znovu lockdown. “Zní to opravdu příšerně, je dobře, že s tím chcete něco dělat a vyhledala pomoc. Svěřila jste se svému praktickému lékaři?” “S ním o tom nechci mluvit, bojím se, že tím si ten Covid jen přivolám. Straním se lidí, nikam nechodím, do čekárny rozhodně nechci jít, to je velké riziko.”. Pracovnice linky oceňuje, že se volající o sebe stará, ale takhle omezit hodně kontakt s lidmi bývá náročné na psychiku. Jak moc velkou změnu to znamenalo v jejím životě?” Omezila vše, co šlo včetně venkovních procházek. Nechodí mezi lidi, všude nosí roušku, často i doma. Vše, co přinese domů, dezinfikuje, stále si myje ruce… kapénky jsou všude, i v lese. Chce znovu volně dýchat. Bojí se nemoci, bojí se bolestí a nechce zažít dušení, nechce umírat v bolestech.

A co jí pomáhá to vydržet? Velkou oporu a naději jí dává víra. Pracovnice linky nabízí možnosti hledat společně, co by ještě pomohlo, co třeba pomáhá jiným volajícím v podobné situaci. Stejně jako zavolání na naši linku může přinést úlevu rozhovor s někým blízkým, ke komu máme důvěru. Soustavnější podporu může dodat psycholog, se kterým lze pracovat na odstranění těch velkých úzkostí a strachů. Také pomáhá informační hygiena – když mi zprávy ubližují, tak jich nesleduji víc, než je nutné. A ohledně strachu o své zdraví v souvislosti s očkováním je efektivnější domluvit si třeba delší telefonát se svým lékařem, než zjišťovat informace po známých. A hlava potřebuje stejně dobrou stravu jako tělo – vedle bible to může být hezká hudba, film či pobyt v přírodě – tam je riziko nákazy covidem minimální.

Volající žádá, aby si mohla zapsat kroky, které má udělat. Bere papír a tužku a zapisuje si. Bude to taková “záchranná kotva proti úzkosti na lednici.”

“Víte, už jsem se bála, že se z toho zblázním, jsem ráda, že jsem se Vám dovolala, dostala jsem tuhle kotvu a také naději a světlo.”

Linka seniorů 800 200 007 je bezplatnou anonymní krizovou linkou a linkou důvěry pro seniory, pečující o seniory a osoby v krizi. Provozní doba je každý den, včetně víkendů a svátků, od 8 do 20 hodin. Partnerem linky je MPSV, Nadace O2 a Magistrát hl. města Prahy.

Kontakt pro média

Iveta Čížová ~ iveta.cizova@elpida.cz ~ +420 773 480 505

Elpida znamená řecky naděje. Je to ale také jméno organizace, která pomáhá seniorům stát se sebevědomou a respektovanou součástí společnosti. V duchu motta Old’s Cool mění Elpida pohled na stáří – provozuje vzdělávací a kulturní Centrum Elpida pro seniory z celé Prahy a krizovou Linku seniorů, založila značku Ponožky od babičky, vydává časopis VITAL, pořádá mezigenerační Old's Cool festival. Zkrátka se snaží, aby čeští senioři vedli plnohodnotný & veselý život.